O závodu

Asi takto vznikl závod s názvem „10 lužických sedmistovek“…

    S Péťou Solničkou jsem absolvoval mnoho společných ultramaratonů, vč.tréninků v krásných, třeba méně navštěvovaných Lužických horách. Asi před rokem mi Solňa řekl, že by se mu líbilo spojit všechny vrcholy těchto hor, které mají nadmořskou výškou přes 700m a přeběhnout je..původní plán-napodobit tzv.Transmoravský masochistický ultramaraton(TMMUM) v Olešnici na Moravě, který je dlouhý 161km a běží se nonstop, start ve 2hod.ráno, šílené, co..?-J,pokud to převedu do Luž.hor, tak přesně 10 vrcholů s výškou nad 700m zvládnout v jednom dni..

Ale od původního plánu jsme brzo upustili, bylo by to nejen organizačně velmi složité, tak i určeno pro velmi malý okruh běžců. Rozhodli jsme se tedy rozložit velkou zátěž do 2 dní, etap dlouhých 65 a 40km. Nejspíš přijde ve 2.ročníku, čili v r.2012, malá úprava etap a umožníme příchozím běžet 1.den zkrácenou verzi v délce klasického maratonu(ale jinak se opět poběží 65km) a 2.den prodloužíme etapu přesně na 42,2km. Mezi vytrvalci je spousta běžců, kteří chtěji běžet přesně maraton a udělat si do svého deníčku další „zápis“, tak proč by ne..vyhovíme jim.

 

    Věřím, že kdo letos absolvoval tuto nádhernou „desítku“, nezapomene na tyto vrcholy:

STUDENEC(736m), JEDLOVÁ(774m), PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m)-nejvyšší kóta Luž.hor,HVOZD-běželo se po německé straně čili HOCHWALD(749m), BOUŘNÝ(703m), VELKÝ BUK(736m), MALÝ BUK(712m), KLÍČ(759m).

 

    Jsou to opravdu vysoké kopce, protože start je v Radvanci u N.Boru asi ve 320m.n.m., málokdy se běží po rovince, většinou nahoru nebo dolů. Našim cílem bylo vytvořit běh třeba jen pro omezený počet účastníků, závod je velmi těžký, 2etapový, ale na druhou stranu se všem borcům maximálně věnovat, vytvořit „rodinné“prostředí. Proto jsem chtěl již předem o každém účastníkovi vědět co nejvíce, nejen jaké má osobáčky v bězích, ale o co se dále případně zajímá, jaké má zaměstnání, životní krédo apod..Rád jsem proto naše 2 odvážlivkyně-Běžkyně a 7 odvážných mužů náležitě zviditelňoval a vítal v cíli etap v Krompachu a Radvanci. A k tomu slavnostní přípitek vychlazeným šampáněm-J.

 

Jak napsal Michal Černý(2.místo)-„Připadal jsem si jak  vítěz prestižního maratonu“..a vo tom to přece je."

 

    V našem závodě zvítězili všichni, protože ten, kdo se postaví na start tak těžkého ultramaratonu a dokončí ho, je obrovský Hrdina a vítěz, každý tu totiž zanechal kus svého „Já“, každý musel pro tento úspěch obětovat spoustu drahocenného času a sil v trénincích. V dnešní hektické době je Ultra příjemným balzámem na nervy a duši, cíl je vždy velmi daleko, běžkyně a běžci musí být klidní, trpěliví, odolní a „kdo si počká, ten se i dočká..“

Originální diplomy s fotkou, upomínka ze skláren(jak jinak přivítat účastníky v tomto kraji, kde sklo má tak obrovskou tradici), poháry pro 3 nejlepší ženy a muže. S tímto můžete samozřejmě počítat i ve 2.ročníku „10L“ a tuto nabídku určitě ještě rozšíříme.

 

    Moc děkuji manželce Lence za pomoc při závodě, synovi Tomášovi za pomoc v sobotu(najezdil skoro 100km na kole v terénu jako kontrola a v neděli navíc skončil 2.na krosu v celkovém pořadí-J), skvělým pomocníkům na občerstvovačkách-Petře Lackové, Bohdaně Mičianové,Aničce Zajíčkové, Markovi Bednářovi, Hance Benešové, Zdeňce Solničkové,Liborovi Sakmaryovi(manžel běžkyně Ivy) dále Martině Krejčové za zpracování dat na PC a pomoc při prezentaci běžců na kros, „cyklospojce“Evženovi Hudečkovi, startérovi běžeckého krosu Vaskovi Dogaru..bez nich by bylo zcela nemožné vše zvládnout. DÍKY!!

 

    Příjemné zázemí nám již od čtvrtka 18.8.poskytla hospůdka „U mlejna“v Radvanci, která se tak stala centrem všeho dění. Na sál jsem postupně navozil veškeré potraviny pro obč.stanice a zároveň kontroly, nutný zdravotnický materiál, PC a příslušenství atd..hostinský „Míra“(příjmení neznám, prostě prímovej Míra) a jeho personál nám vycházel ve všem vstříc,“kuchyně“je v tomto podniku vyhlášená a za velmi přijatelné ceny, což ocenili i znavení běžci a běžkyně, naši pomocníci po doběhu sobotní a nedělní etapy.

 

    Tato akce by se těžko organizovala bez potřebného „balíku“peněz, bohužel vše se musí kolem peněz točit, i pořádání 2-denního ultramaratonu a vloženého nedělního krosu v délce 7,5km.

 

    V září loňského roku jsem usiloval o získání fin.příspěvku z fondů EU, s názvem „Euroregion Nisa-Neisse“, bylo s tím spojeno spousta papírování, nutnost si sehnat v Německu partnera, který bude mít na závodě spoluúčast a náš projekt tímto podpoří atd…stálo mě to hodně  práce, ale nakonec mě ta byrokracie odradila a vzdal jsem to. Hůře se totiž žádá o relativně malou sumu peněz, než kdybychom měli rozpočet na několik milionů. A my žádali jen o pár desítek tisíc korun. Ale tak to už chodí,v „malém“se nevyplácí podnikat-J.

    Skvělé se nakonec ukázalo to, že Petr Solnička je občanem N.Boru a tak jsme získali jednorázový grant na pořádání sportovní akce ve výši 20tis.Kč(není to žádné tajemství), který nás zachránil, takže když k tomu připočteme vybrané startovné od závodníků a odečteme veškeré výdaje, tak jsme přesně na nádherné 0..a to je pro nás úspěch. Aspoň po celoroční příležitostní práci ve volném čase, na tuto akci s Petrem nedoplácíme, haha..Ale toho roku systematické práce ani náhodou nelitujeme!!!

    Dělali jsme to pro druhé, dali do toho své bohaté běžecké zkušenosti a potřebné srdíčko-J..

    Velice nás potěšilo, když poháry a diplomy krátkého běhu předával právě p.starosta Nového Boru, Mgr.J.Dvořák. Jak jsem již napsal, těžko bychom v této „chudé“sklářské oblasti našli silného generálního sponzora.

 

Co ještě dodat na závěr?

    Je velice těžké doběhnout do cíle nějakého ultramaratonu, neméně těžké je zorganizovat podobnou akci pro druhé..Byl jsem už 6 dní před závodem v Radvanci, dolaďoval poslední org.záležitosti- nezištně nám rovněž vyšel vstříc p.starosta Audes z Krompachu(doběh 1.etapy), stejně tak starosta německého Oybinu p.Goth, protože běh vedl i 2km po německém příhraničním prostoru.

    Co se týče mé osoby, vůbec nejtěžší pro mě bylo ve čt+pá vyznačit na stromech a na silnici celou trasu běhu, čili 105km, nasedat, sesedat z kola, nastříkat šipku na silnici, vždy odložit kolo a připíchnout papírovou ceduli na strom.Mnohdy se i vracet a znovu tu situaci vidět.. Stále vnímat to, jak to vidí v úhlu pohledu běžec, aby nic nepřehlédl a měl hned jasno, kam má dále běžet..strkat kolo do prudkých kopců, navíc v pátek bouřky(značil jsem m.j.i Bouřný..-J), mi dalo pořádně zabrat. Sedlo kola mě zničilo stehna, jak jsem stále nasedal a sesedal, zpocený, zmoklý..příště tu práci rozložím raději do 3 dní před závodem, nejtěžší úseky raději bez kola, jen turisticky.

 

    O každé běžkyni a běžcovi se v naší kronice dále zmíním a představím ho…těch 9 statečných si to přece vrchovatě zaslouží!! Sám jsem 2krát tréninkově běžel celý závod a vím moc dobře, že je to těžké..

 

Takže díky a ještě jednou díky všem, kdo jste byli přitom!

Vaši Martin Hunčovský + Petr Solnička